Další články - Úvod


Jak se sbalit na cestu

<div> <p>V&scaron;ichni bloguj&iacute; o tom, kde byli, co v&scaron;echno kr&aacute;sn&eacute;ho viděli, ale nikdo nechce uk&aacute;zat tu &quot;odvr&aacute;cenou&quot; stranu cestov&aacute;n&iacute;... Jednou z jej&iacute;ch č&aacute;st&iacute; je za mě určitě dok&aacute;zat se sbalit - efektivně, prakticky a do zavazadla s co nejmen&scaron;&iacute;m objemem. Pokus&iacute;m se v&aacute;m v tomto čl&aacute;nku přibl&iacute;žit, jak se barb&iacute;nka snažila vměstnat cel&yacute; svůj barbie house i s Kenem do 55 litrov&eacute; krosny. Upř&iacute;mně v&aacute;m pov&iacute;m, jak se mi to (ne)dařilo. Co bych vynechala, když bych měla tu možnost se balit znovu, a co bych naopak určitě nezapomněla přibalit. Pokud m&aacute;te před sebou nějakou del&scaron;&iacute; cestu&nbsp;a k dispozici m&aacute;te m&iacute;sto několika lodn&iacute;ch kufrů pouze batůžek, tohle je čl&aacute;nek pro v&aacute;s... Čl&aacute;nek o tom, jak se sbalit na cestu kolem světa.</p> <p>Až budete č&iacute;st n&aacute;sleduj&iacute;c&iacute; ř&aacute;dky, mějte na paměti, že jsem si s sebou balila cel&yacute; svůj život, protože v době sv&eacute;ho balen&iacute; jsem je&scaron;tě nevěděla, kdy se uskutečn&iacute; můj n&aacute;vrat do Čech (a nev&iacute;m to ani teď). T&eacute;měř v&scaron;echen svůj majetek jsem prodala, oblečen&iacute; rozdala, knihy dala do antikvari&aacute;tu, a byt jsem přenechala dal&scaron;&iacute;mu n&aacute;jemn&iacute;kovi. Když už jsme u toho zbavov&aacute;n&iacute; se věc&iacute;, chtěla bych v&aacute;m doporučit &quot;se minimalizovat&quot; i v běžn&eacute;m životě, opravdu neskutečně se v&aacute;m ulehč&iacute; a zjist&iacute;te, že vět&scaron;inu z těch v&scaron;ech vymoženost&iacute; a v př&iacute;padě žen tak&eacute; oblečen&iacute;, kter&eacute; vlastn&iacute;te vůbec nepotřebujete. Vzdala jsem se tak&eacute; sv&eacute; kočičky M&aacute;jky, což bylo asi nejtěž&scaron;&iacute; rozhodnut&iacute;. Byla nalezenec z př&iacute;kopu v Orlick&yacute;ch hor&aacute;ch a stala se z n&iacute; pražsk&aacute; kočič&iacute; d&aacute;mička. Je u m&yacute;ch skvěl&yacute;ch př&aacute;tel Katky a Tom&aacute;&scaron;e (t&iacute;mto jim je&scaron;tě jednou děkuji), m&aacute; je&scaron;tě kočič&iacute; kamar&aacute;dku Lexi a mus&iacute;m upř&iacute;mně ř&iacute;ci, že se m&aacute; mnohem l&eacute;pe než u mě. Tenhle odstavec bych zakončila t&iacute;m, že udělat takov&yacute;hle řez může b&yacute;t velice těžk&eacute; a i citově n&aacute;ročn&eacute;. A teď už k tomu, co jsem si sbalila...</p> <p>Balila jsem do krosny Osprey Ariel 55 (55l) a př&iacute;davn&eacute;ho batůžku, kter&yacute; se d&aacute; ke krosně zepředu přidělat Osprey Daylite Plus (20l). Toto se uk&aacute;zalo jako velice praktick&eacute; ře&scaron;en&iacute; a př&iacute;&scaron;tě bych to udělala stejně. Sice jsem nepochopila syst&eacute;m přiděl&aacute;v&aacute;n&iacute; jednoho k druh&eacute;mu (pokud někdo z v&aacute;s ano pros&iacute;m napi&scaron;te mi, d&iacute;vala jsem se i na asistenčn&iacute; video a nic) :D, ale vynalezla jsem vlastn&iacute; syst&eacute;m, kter&yacute;m to tam perfektně drž&iacute; (pokud ho budete cht&iacute;t vidět, tak mi napi&scaron;te vy) :D. Zavazadla nebyla pln&aacute;, protže jsem věděla, že budu je&scaron;tě potřebovat m&iacute;sto na j&iacute;dlo a pit&iacute; na cestu. Pokud se sbal&iacute;te tak, jak p&iacute;&scaron;i n&iacute;že, budete m&iacute;t pln&yacute;ch cca okolo 45l.&nbsp;&nbsp;A je&scaron;tě z&aacute;sadn&iacute; informace (hlavně pro d&aacute;my)!... Pokud si budete cht&iacute;t kupovat krosnu, vyka&scaron;lete se na barvičky. Kupte si nějakou tmavou - černou, &scaron;edivou, khaki... Po prvn&iacute;m letu pochop&iacute;te, proč jsem to sem psala. :)</p> <p>D&aacute;le jsem vezla 4 (!) toaletn&iacute; ta&scaron;tičky. Jednu velkou se v&scaron;emi možn&yacute;mi i nemožn&yacute;mi hygienick&yacute;mi potřebami (takov&yacute;mi těmi, kter&eacute; muži, včetně toho m&eacute;ho, nevěd&iacute;, na co se použ&iacute;vaj&iacute;). Jednu men&scaron;&iacute;, př&iacute;ručn&iacute;, ve kter&eacute; jsem měla nezbytnosti k akutn&iacute;mu použit&iacute;. Jednu se &scaron;minky a jednu, kter&aacute; sloužila jako l&eacute;k&aacute;rnička. pokud bych se měla znovu rozhodovat, co si vezmu, v tomto př&iacute;padě bych se určitě značně omezila. Bez vět&scaron;iny věc&iacute; se d&aacute; naprosto v pohodě přež&iacute;t. Co se t&yacute;če velk&eacute; a mal&eacute; hygienick&eacute; ta&scaron;tičky, smrskla bych je do jedn&eacute;. Vzala bych si jen lahvičku &scaron;amp&oacute;nu dohromady s kondicion&eacute;rem (např. Head&amp;Shoulders), tuh&eacute; m&yacute;dlo, kr&eacute;m, &quot;hol&iacute;tko&quot;, dezinfekčn&iacute; gel na ruce (např. Dettol), tuh&yacute; deodorant (Nedoporučuji deodorant ve spreji, l&aacute;hev je pod tlakem a jednou jsem zažila, že s t&iacute;m měli v př&iacute;ručn&iacute;m zavazadle na leti&scaron;ti pot&iacute;ž a dotyčn&yacute; se musel sv&eacute;ho spreje vzd&aacute;t.), kart&aacute;ček a pastu na zuby, hřeben a co se mi hodně osvědčilo - vlhčen&eacute; ubrousky (Věřte mi, že v&aacute;m takov&eacute; osvěžen&iacute; v podobě vlhčen&eacute;ho ubrousku přijde, po dvou dnech str&aacute;ven&yacute;ch ve 27 stupn&iacute;ch Celsia ve vlaku Transsibiřsk&eacute; magistr&aacute;ly, vhod). &Scaron;minky, no mysl&iacute;m, že bych spoč&iacute;tala na prstech jedn&eacute; ruky, kolikr&aacute;t jsem je za tu dobu, co jsem pryč z Čech, použila, ale ten pocit, že je přeci jen m&aacute;m a můžu ze sebe občas udělat &quot;krasavici&quot;, je fajn. A l&eacute;k&aacute;rnička je jasn&aacute;, někdo potřebuje l&eacute;ky, kter&eacute; bere pravidelně, j&aacute; jsem s sebou vezla i preventivně předepsan&aacute; antibiotika (předep&iacute;&scaron;&iacute; na pož&aacute;d&aacute;n&iacute; po konzultaci v centru cestovn&iacute; medic&iacute;ny Avenier, kde jsem ře&scaron;ila i očkov&aacute;n&iacute;), je dobr&eacute; m&iacute;t samozřejmě dezinfekci, n&aacute;plasti, obinadlo, teploměr, a p&aacute;r volně dostupn&yacute;ch l&eacute;ků, jako Paralen, Ibalgin, Coldrex a Živoči&scaron;n&eacute; uhl&iacute;. J&aacute; osobně l&eacute;ky neberu moc r&aacute;da, rad&scaron;i nech&aacute;v&aacute;m tělo ať se z toho dostane samo, ani nepamatuji, kdy jsem měla naposledy antibiotika, ale v někter&yacute;ch zem&iacute;ch je lep&scaron;&iacute; b&yacute;t preventivně připraven. Za celou cestu jsem byla nemocn&aacute; dvakr&aacute;t a to hned ze zač&aacute;tku, než si tělo zvyklo na tu &uacute;navu a stres spojen&yacute; s kompletn&iacute; změnou životn&iacute;ho stylu. Asi si teď mnoz&iacute; z v&aacute;s klepou na čelo, co mě může na cestov&aacute;n&iacute; stresovat... Jsem člověk, kter&yacute; m&aacute; (r&aacute;d) v&scaron;e napl&aacute;novan&eacute;, v Čech&aacute;ch jsem měla zajet&yacute; režim, dalo by se ř&iacute;ci, že až rozvrh hodin, a najednou jsem se z toho sama dobrovolně vytrhla sedla na letadlo a nevěděla, co bude z&iacute;tra. Bylo to kr&aacute;sn&eacute;, ale prostě to byl z&aacute;roveň i stres. :) No zpět k těm l&eacute;kům... Projela jsem s takto nebalenou l&eacute;k&aacute;rničkou t&eacute;měř celou Asii a neměla jsem nikde sebemen&scaron;&iacute; probl&eacute;m (nic mi nezabavili, nic jsem nemusela vysvětlovat). Stejně tak plynule v&scaron;e pro&scaron;lo při př&iacute;letu na Fiji a pot&eacute; i na Nov&yacute; Z&eacute;land. Měla jsem pro jistotu ofocen&eacute; předpisy na přev&aacute;žen&eacute; l&eacute;ky, ale nev&iacute;m, jestli (by) to něco změnilo, neb byly v če&scaron;tině. :) Teď je&scaron;tě zm&iacute;n&iacute;m dvě věci, kter&eacute; rad&iacute;m zakoupit až v m&iacute;stě, kde je budete použ&iacute;vat... Kr&eacute;m na opalov&aacute;n&iacute; kupte, až budete vědět, že bude slunce. Ne, že pojedete přes Sibiř, kde den v zimě trv&aacute; asi 8 hodin, s &quot;pades&aacute;tkou&quot; v batohu. A druh&aacute;, z m&eacute;ho pohledu velice důležit&aacute;, věc je repelent. Ten pořiďte až v m&iacute;stě použit&iacute; nejen proto, abyste se s n&iacute;m nemuseli t&aacute;hnout, ale tak&eacute; proto, že ty če&scaron;t&iacute; kom&aacute;ři n&aacute;m sice tady na ty na&scaron;e lektv&aacute;rky nalet&iacute;, ne v&scaron;ak např&iacute;klad kambodž&scaron;t&iacute; kom&aacute;ři. To je &uacute;plně jin&yacute; level kom&aacute;ra, ten se v&aacute;m na nějak&yacute; OFF vyka&scaron;le a ř&aacute;dně v&aacute;s po&scaron;t&iacute;pe. V někter&yacute;ch odlehlej&scaron;&iacute;ch oblastech zem&iacute; JV Asie, je riziko horečky Dengue přen&aacute;&scaron;en&eacute; pr&aacute;vě kom&aacute;ry.</p> <p>Z praktick&yacute;ch věc&iacute; a elektroniky jsem vezla powerbanku (20000 mAh Xiaomi Mi PowerBank 2C - doporučuji, je v limitu do př&iacute;ručn&iacute;ho zavazadla), v&iacute;ce kabelů na nab&iacute;jen&iacute; telefonu (r&aacute;di se ztr&aacute;cej&iacute;), sluch&aacute;tka, notebook, prodlužku se třemi z&aacute;suvkami (Skvěl&aacute; věc, protože v dan&eacute; zemi už koup&iacute;te jen redukci a směle nab&iacute;j&iacute;te ne jednu, ale tři věci!), &scaron;it&iacute;čko, nož&iacute;k se zabudovanou manikůrou, se&scaron;it v tvrd&eacute; vazbě, propisku (Tu opravdu doporučuji m&iacute;t s sebou v př&iacute;ručn&iacute;m zavazadle, protože při př&iacute;letu do někter&yacute;ch zem&iacute; mus&iacute;te vyplnit př&iacute;letovou kartu a nemus&iacute;te se s t&iacute;m pak na leti&scaron;ti zdržovat, už ji budete m&iacute;t vyplněnou z letadla, kde v&aacute;m j&iacute; stevardi rozdaj&iacute;.), zapalovač s otv&iacute;r&aacute;kem na pivo (ten mi někde po cestě zabavili z krosny na leti&scaron;ti, protože se nesm&iacute; v odbaven&eacute;m zavazadle přev&aacute;žet), futr&aacute;l na br&yacute;le a v&iacute;ce hadř&iacute;ků na či&scaron;těn&iacute;, slunečn&iacute; br&yacute;le, v&iacute;ce bal&iacute;čků kapesn&iacute;čků a cestovn&iacute; př&iacute;bor (plastovou lž&iacute;ci/vidličku).</p> <p>A jdeme do fin&aacute;le! Oblečen&iacute; a obuv...<br /> Nejdř&iacute;v nap&iacute;&scaron;i něco k obuvi, protože to je podle mě nejdůležitěj&scaron;&iacute; č&aacute;st cel&eacute;ho vybaven&iacute;. Vět&scaron;ina z v&aacute;s to jistě v&iacute;, j&aacute; to např&iacute;klad až doned&aacute;vna nevěděla... Bota m&aacute; b&yacute;t vět&scaron;&iacute;! Jestli v&aacute;m padne jako ulit&aacute; (jak Popelce střev&iacute;ček), tak je to &scaron;patně. Vnitřn&iacute; č&aacute;st pohorek (Salewa WS ALP TRAINER MID GTX), kter&eacute; jsem si před cestou zakoupila, je o v&iacute;ce než 1 cm del&scaron;&iacute; než m&eacute; chodidlo. Z&aacute;kladn&iacute; pravidlo u koupi takov&eacute;hle boty je, že pokud jdete z prudk&eacute;ho kopce, m&aacute;te ponožku a bota je utažen&aacute; tak, aby v&aacute;m byla pohodln&aacute;, neměla by se v&aacute;m &scaron;pička nohy dot&yacute;kat předku boty. Myslete tak&eacute; na dostatek m&iacute;sta do &scaron;&iacute;řky. Na to už ž&aacute;dn&eacute; přesn&eacute; pravidlo nem&aacute;m, ale pokud budete např. c&iacute;tit, že v&aacute;m bota tlač&iacute; prsty u nohou k sobě, nen&iacute; to ta prav&aacute;. Pokud budete hodně chodit, pořiďte si i ortopedick&eacute; vložky do bot. Předpis na ně z&iacute;sk&aacute;te u ortopeda a pak v&aacute;m ve vybran&yacute;ch prodejn&aacute;ch udělaj&iacute; otisky plosek, vyž&aacute;daj&iacute; si boty, ve kter&yacute;ch budete vložky nosit a dle toho zhotov&iacute; ortopedickou vložku př&iacute;mo v&aacute;m na m&iacute;ru. V př&iacute;padě pořizov&aacute;n&iacute; ortopedick&yacute;ch vložek kupujte boty je&scaron;tě o trochu vět&scaron;&iacute;, ortopedick&aacute; vložka totiž zabere v&iacute;ce m&iacute;sta než obyčejn&aacute; vložka, se kterou si botu zakoup&iacute;te. D&aacute;le jsem s sebou vezla tenisky (Nike Free RN 2018) a pantofle (ne žabky, někdy budete cht&iacute;t m&iacute;t v těch pantofl&iacute;ch ponožku). Ponožky jsou nem&eacute;ně důležit&eacute;, proto je dobr&eacute; si d&aacute;t i na jejich v&yacute;běru z&aacute;ležet. Pořiďte si čern&eacute; (až v&aacute;m je po cestě v pr&aacute;delně zaperou, nebude to na nich vidět) ponožky z funkčn&iacute;ho materi&aacute;lu. Mně osobně se osvědčily funkčn&iacute; čern&eacute; kotn&iacute;čkov&eacute; ponožky z Decathlonu, ale vezměte si i vysok&eacute; ponožky. Pak se mi je&scaron;tě osvědčily jedny teplej&scaron;&iacute; ponožky z merina od značky Lasting Merino. Naopak se mi neosvědčily kotn&iacute;kov&eacute; ponožky z merina od na&scaron;&iacute; značky Husky. Z vlastn&iacute; zku&scaron;enosti mohu ř&iacute;ci, že na puch&yacute;ři m&aacute; častěji vět&scaron;&iacute; pod&iacute;l &scaron;patně zvolen&aacute; ponožka, než samotn&aacute; bota, pomineme-li lodičky/baler&iacute;nky. Co v&yacute;slovně nedoporučuji jsou b&iacute;l&eacute; bavlněn&eacute; ponožky, ty rovnou vyhoďte.<br /> S oblečen&iacute;m to pro mě bylo asi nejsložitěj&scaron;&iacute;, jednak jsem děsn&aacute; par&aacute;dnice a jednak jsem si musela zabalit na v&scaron;echna ročn&iacute; obdob&iacute; od Sibiře až po t&eacute;měř rovn&iacute;kov&yacute; Singapur a tak&eacute; poč&iacute;tat s n&aacute;sledn&yacute;m životem na Z&eacute;landu. Vezmeme to zezdola a začneme kalhotami... Vzhledem k cestě přes Sibiř jsem vezla zateplen&eacute; softshellov&eacute; kalhoty - z vrchu softshell zevnitř fleece. O těch jsem věděla, že mi stač&iacute; na krat&scaron;&iacute; časov&yacute; &uacute;sek a proto jsem nijak nedbala na jejich kvalitu, či dobu trvanlivosti a objednala si je z AliExpressu. D&aacute;le je dobr&eacute; m&iacute;t jedny &quot;slu&scaron;n&eacute;&quot; kalhoty do města, takže jsem vezla dž&iacute;ny. Pak jsem měla dvoje leg&iacute;ny, jedny funkčn&iacute; (Nike) a jedny obyčejn&eacute; bavlněn&eacute; (H&amp;M) a poč&iacute;tala s t&iacute;m, že je možn&aacute; budu d&aacute;vat je&scaron;tě pod ty softshellov&eacute; kalhoty. D&aacute;le jsem vezla je&scaron;tě pl&aacute;těn&eacute; kalhoty a bavlněn&eacute; tepl&aacute;ky (tepl&aacute;kovou soupravu). Pokud bych měla možnost rozhodovat se znovu, už bych ani jedny z dvojice pl&aacute;ť&aacute;ky/tepl&aacute;ky nevezla. Objevila jsem totiž, až tady na Z&eacute;landu, tepl&aacute;ky z materi&aacute;lu DRY-FIT od Nike (nepodařilo se mi vyhledat přesně ty, kter&eacute; m&aacute;m, ale např Nike Swift jsou z toho z&aacute;zračn&eacute;ho materi&aacute;lu, předpokl&aacute;d&aacute;m, že budou m&iacute;t i v ČR) a jak s oblibou ř&iacute;k&aacute;m, byla to nejlep&scaron;&iacute; investice do oblečen&iacute; v m&eacute;m životě. Jsou lehoučk&eacute;, jako pl&aacute;těn&eacute; kalhoty, větruvzdorn&eacute;, vlhkost pohlcuj&iacute;c&iacute; a jdou snadno očistit, jen &quot;vypucov&aacute;n&iacute;m&quot;, takže polovinu cesty nebudete vypadat jak &scaron;pinavci. Tak&eacute; jsem vezla kromě dlouh&yacute;ch kalhot i &scaron;ortky u kter&yacute;ch jsem dbala na to, aby se mi v nich netřela stehna o sebe, když jdu. Teď už se přesuneme k horn&iacute; polovině těla... Vezla jsem si p&aacute;r obyčejn&yacute;ch bavlněn&yacute;ch triček dlouh&yacute;/kr&aacute;tk&yacute; ruk&aacute;v, z nichž jedno del&scaron;&iacute; do teď použ&iacute;v&aacute;m na span&iacute;. D&aacute;le jsem vezla jedno merino tričko s kr&aacute;tk&yacute;m ruk&aacute;vem od Husky (čern&eacute;). Mus&iacute;m ř&iacute;ci, že materi&aacute;l je velmi př&iacute;jemn&yacute; a nekou&scaron;e, jedinou nev&yacute;hodou tohoto kousku oděvu je jeho životnost, již v Rusku (na zač&aacute;tku cesty) jsem měla d&iacute;ry na ramenou, v m&iacute;stě popruhů krosny a to přestože mezi tričkem a popruhem bylo několik dal&scaron;&iacute;ch vrstev oblečen&iacute;. Psala jsem př&iacute;mo do Husky o tom, co se mi s jejich v&yacute;robkem stalo a v jak&eacute; jsem situaci a tam se k cel&eacute;mu probl&eacute;mu postavili velice chladně. Takže jsem si triko za 1200CZK, do kter&eacute;ho se mi udělaly po čtrn&aacute;cti dnech použ&iacute;v&aacute;n&iacute; d&iacute;ry pěkně za&scaron;ila a nos&iacute;m ho d&aacute;l. Alespoň jsem to v&yacute;&scaron;e zm&iacute;něn&eacute; &scaron;it&iacute;čko nevezla zbytečně. Sbalila jsem si tak&eacute; 4 funkčn&iacute; DRY-FIT vr&scaron;ky Nike - 2x t&iacute;lko (použ&iacute;vala jsem i jako souč&aacute;st tepl&eacute;ho spodn&iacute;ho pr&aacute;dla), triko kr&aacute;tk&yacute; ruk&aacute;v a dlouh&yacute; ruk&aacute;v s rol&aacute;kem. Bavlněnou mikinu (horn&iacute; d&iacute;l tepl&aacute;kov&eacute; soupravy) a fleecovou mikinu ke krku na zip. Jako vrchn&iacute; vrstvy jsem vezla: darovan&yacute; kožich z berana (vzhledem k cestě Sibiř&iacute;), kter&yacute; zůstal i s u&scaron;ankou ve Vladivostoku, lehkou velice skladnou p&eacute;řovou bundičku objednanou na AliExpressu a softshellovou bundu od Husky. Ke kožichu v&aacute;m asi ž&aacute;dnou recenzi d&aacute;vat nemus&iacute;m, protože nepředpokl&aacute;d&aacute;m, že by byl někdo z v&aacute;s takov&yacute; exot jako j&aacute; a jel někam s několik kilogramů v&aacute;ž&iacute;c&iacute;m kožichem. P&eacute;řovka splnila oček&aacute;v&aacute;n&iacute;. Je velice skladn&aacute;, takže nen&iacute; nijak zvl&aacute;&scaron;ť naducan&aacute; tud&iacute;ž nen&iacute; ani nijak extr&eacute;mně tepl&aacute;, několikr&aacute;t jsem ji použila v kombinaci se softsellovou bundou, kdy softshellka byla navrchu a to bylo super. Pokud budete cht&iacute;t něco takov&eacute;ho dělat, poč&iacute;tejte s t&iacute;m už při vyb&iacute;r&aacute;n&iacute; velikost&iacute; dan&yacute;ch kusů oblečen&iacute;. Softshellov&aacute; bunda od Husky (SALLY L) je perfektn&iacute;. Funguje skvěle a nav&iacute;c je i slu&scaron;iv&aacute;. Pokud v&iacute;te, že jedete do zimy, i kdyby jen do men&scaron;&iacute;, vezměte si čepici. Tělesn&eacute; teplo hlavou opravdu velice unik&aacute;, proto je dobr&eacute; m&iacute;t j&iacute; v teple. Z těch doplňků je&scaron;tě samozřejmě nějak&eacute; rukavice (takov&eacute; abyste v nich mohli ovl&aacute;dat telefon) plus jsem měla palč&aacute;ky, kter&eacute; jsem d&aacute;vala je&scaron;tě přes, když byla velk&aacute; zima, n&aacute;vlek na krk, ty jsem měla dokonce dva tepl&yacute; fleecov&yacute; (Decathlon) a jeden obyčejn&yacute; lehk&yacute;, čelenka, čepice s k&scaron;iltem (v JV Asii ide&aacute;ln&iacute;), &scaron;&aacute;tek (nosit s sebou hlavně v JV Asii, kde budete na lehko a do někter&yacute;ch pam&aacute;tek v&aacute;s nebudou cht&iacute;t v t&iacute;lku a &scaron;ortk&aacute;ch pustit, tak jen přehod&iacute;te &scaron;&aacute;tek), plavky. Plavky nezapomeňte, jednak se v&aacute;m budou hodit v m&iacute;stech, kde byste to nečekali, že je vůbec budete cht&iacute;t použ&iacute;t. A jednak se vyvarujete situaci, kdy budete ve Vietnamu sh&aacute;nět plavky, tam na v&aacute;s nebudou m&iacute;t velikost, podot&yacute;k&aacute;m, že m&aacute;m velikost S/M, a v&scaron;etečn&yacute; prodavač v&aacute;m vysvětl&iacute;, že mus&iacute;te dělat &quot;exercises&quot;, abyste se do jeho zbož&iacute; ve&scaron;la. ;) Měla jsem s sebou i dvoje (!) &scaron;aty. Pokud budete na &scaron;atech trvat, vezměte si max jedny. Moje doporučen&iacute; na z&aacute;věr, vezměte si co nejv&iacute;ce čern&eacute;ho či tmav&eacute;ho oblečen&iacute;, nikde v&aacute;m to nevyperou tak, jako si to vyperete doma sami a někter&eacute; světl&eacute; kousky se pak nedaj&iacute; už moc nosit a hlavně ať je v&aacute;m to pohodln&eacute;, na kr&aacute;su nebo styl se vyka&scaron;lete, dbejte na pohodl&iacute; a svoje zdrav&iacute;, nepodceňujte venkovn&iacute; teplotu, nebo naopak nebuďte l&iacute;n&iacute; se svl&eacute;knout, když v&aacute;m bude horko. Přem&yacute;&scaron;lejte nad t&iacute;m, co si berete na sebe a kam jdete. Mnohdy je nutn&eacute; obl&eacute;knout se v&iacute;ce do města, kde je vy&scaron;&scaron;&iacute; teplota, protože se nebudete tolik pohybovat, než na pě&scaron;&iacute; v&yacute;let ve velmi n&iacute;zk&eacute; teplotě, protože ta produkce tělesn&eacute;ho tepla bude vy&scaron;&scaron;&iacute;. V hork&eacute;m podneb&iacute; hodně pijte, noste pokr&yacute;vku hlavy, namažte se UV faktorem, noste slunečn&iacute; br&yacute;le, když se sp&aacute;l&iacute;te, rad&scaron;i ty č&aacute;sti zakryjte oděvem na &uacute;kor toho, že se třeba budete p&aacute;r dn&iacute; pařit, než se to trochu zahoj&iacute;.</p> <p>Ok&eacute;nko speci&aacute;lně pro p&aacute;ny... Můj muž je takov&yacute; samorost a mnohem zku&scaron;eněj&scaron;&iacute; cestovatel a vůbec vybaven&iacute; tolik neprož&iacute;val. Sibiř zvl&aacute;dl v dž&iacute;n&aacute;ch s teplou spodn&iacute; vrstvou značky Moira, skladnou p&eacute;řovou bundou z Decathlonu a softshellovou bundou Husky (NAKRON M), kterou si d&aacute;val je&scaron;tě přes p&eacute;řovku, když bylo třeba. V&scaron;echny vyjmenovan&eacute; kousky byly velice dobr&aacute; investice. D&aacute;le si vezl jednu fleecovou mikinu (Decathlon), několik čern&yacute;ch triček s kr&aacute;tk&yacute;m ruk&aacute;vem, funkčn&iacute; kalhoty, ze kter&yacute;ch se po odepnut&iacute; spodn&iacute; č&aacute;sti daj&iacute; udělat &scaron;ortky, tepl&aacute;ky, n&aacute;krčn&iacute;k, čepici, rukavice, kter&eacute; soustavně ztr&aacute;cel a plavky. Co se obuvi t&yacute;če, na noze měl pohorky a v krosně si vezl sand&aacute;le a barefoot od Skinners. Ve Vietnamu jsme pro něj dokupovali k&scaron;iltovku, polarizovan&eacute; slunečn&iacute; br&yacute;le m&aacute; z AliExpress. Krosna no name a batoh na foť&aacute;k Vanguard ADAPTOR 46, kter&yacute; bohužel doporučit nemůžeme.</p> <p>Ok&eacute;nko speci&aacute;lně pro ženy... Vyka&scaron;lete se na podprsenku s kosticemi. Pořiďte si nějakou pohodlnou sportovn&iacute;, hlavně ať v&aacute;s ne&scaron;krt&iacute;. J&aacute; m&aacute;m dobrou zku&scaron;enost s Nike Indy Sports Bra, ta m&aacute; i vycp&aacute;vky. Pak m&aacute;m jednu takovou tělovou, je to takov&eacute; l&aacute;tkov&eacute; nic, jako ustřižen&eacute; t&iacute;lko, tu jsem si dokupovala v Hong Kongu a m&aacute;m j&iacute; nejrad&scaron;i. Chci se teď je&scaron;tě zm&iacute;nit o tom, jak zvl&aacute;d&aacute;m periodu na cest&aacute;ch. Tampony nepodporuji vůbec. Jsem v&scaron;ak majitelkou menstruačn&iacute;ho kal&iacute;&scaron;ku, kter&yacute; mohu na cesty jedině doporučit. Vezete jednu malou věc, kterou m&aacute;te kdykoli při ruce, nezab&iacute;r&aacute; ž&aacute;dn&eacute; m&iacute;sto, nic nev&aacute;ž&iacute; a můžete se s n&iacute;m i koupat. Jeho &uacute;držba je snadn&aacute; - opl&aacute;chnout, um&yacute;t m&yacute;dlem, vyvařit. Bez probl&eacute;mů mi vydrž&iacute; celou noc. Pokud nen&iacute; jin&eacute;ho zbyt&iacute; (nem&aacute;te možnost/př&iacute;ležitost ho vyl&iacute;t a hygienicky opl&aacute;chnout) vydrž&iacute; i cel&yacute; den (r&aacute;no nandat večer vyndat). Před jeho koup&iacute; si o něm přečtěte, abyste zvolily spr&aacute;vnou velikost a tvar, zkr&aacute;tka, aby v&aacute;m sedl (Tentokr&aacute;t je jako ulit&yacute; spr&aacute;vně.). Plus jsem vezla mal&yacute; bal&iacute;ček slipov&yacute;ch vložek. Omlouv&aacute;m se jestli jsem někoho znechutila, ale nevid&iacute;m důvod toto t&eacute;ma tabuizovat, když patř&iacute; ke každodenn&iacute;mu životu. :)</p> <p>Takže to by bylo asi tak v&scaron;echno. Čl&aacute;nek to nen&iacute; kr&aacute;tk&yacute;, ale o to poučněj&scaron;&iacute;. :) Pevně věř&iacute;m, že v&aacute;m přijde vhod. Jako obvykle dopln&iacute;m, že pokud by v&aacute;m zde sch&aacute;zela jak&aacute;koli informace, nev&aacute;hejte mě kontaktovat na m&eacute;m instagramov&eacute;m či facebookov&eacute;m &uacute;čtu Manuela&#39;s Ĺittle Secrets, nebo na e-mailu uveden&eacute;m v kontaktech.</p> </div>

Transsibiřská magistrála

<p>Nebyla bych to j&aacute;, abych zase nemusela m&iacute;t něco extra, takže v jak&eacute;m obdob&iacute; si mysl&iacute;te, že jsem si vybrala cestovat přes Sibiř... Samozřejmě že v zimě. :)&nbsp;Pokud se chcete dozvědět, jak&aacute; byla nejniž&scaron;&iacute; teplota, kterou jsem na Sibiři zažila, co jsem nosila na sobě, abych jakožto křehulka z Prahy neumrzla, jak jsem se dorozum&iacute;vala s m&iacute;stn&iacute;mi obyvateli, kolik dn&iacute; mi cesta trvala, jakou nejdel&scaron;&iacute; dobu jsem str&aacute;vila v kuse ve vlaku, co jsem ve vlaku jedla, kde v&scaron;ude jsem udělala zast&aacute;vku a spoustu praktick&yacute;ch rad, pros&iacute;m pokračujte ve čten&iacute; čl&aacute;nku...</p> <p>&nbsp;</p> <p>Jako souč&aacute;st m&eacute; cesty na Nov&yacute; Z&eacute;land, kde nyn&iacute; žiji, jsem se rozhodla, vz&iacute;t to přes Rusko (asi si teď ťuk&aacute;te na čelo). Moje cesta začala na mal&eacute;m leti&scaron;ti v Karlov&yacute;ch Varech, odkud l&iacute;t&aacute; př&iacute;m&yacute; spoj do Moskvy. Když jsem odl&eacute;tala mus&iacute;m ř&iacute;ct, že mi uk&aacute;pla slzička, protože jsem nevěděla, kdy se vr&aacute;t&iacute;m (což nev&iacute;m ani teď), protože jsem opou&scaron;těla svůj star&yacute; život a nevěděla, jak&yacute; bude ten nov&yacute;, protože jsem se vzdala v&scaron;eho, co jsem měla, a co mi zbylo, jsem vměstnala do 55 litrů krosny, kter&aacute; v&aacute;žila 18 kg (a j&aacute; ji skoro nemohla un&eacute;st) a v neposledn&iacute; řadě protože jsem dala sbohem cel&eacute; sv&eacute; rodině a nechala je v Čech&aacute;ch na pospas osudu. :)</p> <p>&nbsp;</p> <p>Vybaven&aacute; u&scaron;ankou s růžky a darovan&yacute;m kožichem jsem vystoupila na leti&scaron;ti Vnukovo nedaleko Moskvy. (M&aacute;m opravdu skvělou kamar&aacute;dku, od kter&eacute; jsem dostala prav&yacute; kožich z berana, že pr&yacute; jej nenos&iacute; a lež&iacute; j&iacute; ve skř&iacute;ni, tak ať pr&yacute; si ho vezmu, že jej aspoň užiji. Pouze d&iacute;ky n&iacute; jsem neumrzla...) Zavolala jsem si Uber, abych se dostala do zjednan&eacute;ho hostelu. Potom, co dvakr&aacute;t obkroužil leti&scaron;tn&iacute; parkovi&scaron;tě, j&iacute;zdu na moje n&aacute;klady zru&scaron;il, že pr&yacute; mě nena&scaron;el, zat&iacute;mco j&aacute; jsem mrzla před leti&scaron;tn&iacute; halou. &quot;No to mi to pěkně zač&iacute;n&aacute;...&quot;, ř&iacute;kala jsem si. Pak jsem natrefila na nějak&eacute;ho neofici&aacute;ln&iacute;ho taxik&aacute;ře a poučena o č&aacute;stce, za kterou by odvoz do m&eacute;ho hostelu měl teoreticky b&yacute;t, jsem smlouvala a smlouvala dokud se jeho cena nepřibl&iacute;žila, t&eacute; co mi nab&iacute;zela aplikace Uber. Nechci se v tomto čl&aacute;nku věnovat tomu, co jsem ve v&scaron;ech zast&aacute;vk&aacute;ch m&eacute; cesty Ruskem viděla a nav&scaron;t&iacute;vila, takže pojďme přeskočit 4 dny str&aacute;ven&eacute; v Moskvě, t&iacute;mto se ocit&aacute;m na Leningradsk&eacute;m n&aacute;draž&iacute;, kde nastupuji na svou t&eacute;měř 9 hodin dlouhou nočn&iacute; j&iacute;zdu do Petrohradu. Na tuto cestu jsem zakoupila j&iacute;zdenku do společn&eacute;ho spac&iacute;ho vag&oacute;nu tzv. plackartnyj. Je to vag&oacute;n 3. tř&iacute;dy a j&iacute;zdenka v něm na trase Moskva - Petrohrad se d&aacute; sehnat okolo 1500RUB (550CZK). (Do Petrohradu se d&aacute; dostat vlakem i podstatně rychleji, ale tak&eacute; podstatně dr&aacute;ž, a to když využijete rychlovlak.)</p> <p>&nbsp;</p> <p>V Petrohradu jsem vystoupila na Moskevsk&eacute;m n&aacute;draž&iacute; a pě&scaron;ky jsem se dovalila se sv&yacute;m &quot;batůžkem&quot; do hostelu. V Petrohradu jsem str&aacute;vila 5 dn&iacute; a oslavila zde i n&aacute;&scaron; nov&yacute; rok (podle Gregori&aacute;nsk&eacute;ho kalend&aacute;ře). Rusov&eacute; maj&iacute; Nov&yacute; rok jindy (n&aacute;&scaron; 14. leden), slav&iacute; totiž podle Juli&aacute;nsk&eacute;ho kalend&aacute;ře, podle kter&eacute;ho se ř&iacute;d&iacute; největ&scaron;&iacute; rusk&aacute; c&iacute;rkev - Pravoslavn&aacute;. I přestože ofici&aacute;lně Rusk&yacute; nov&yacute; rok nebyl, oslavy byly i tak pěkn&eacute;, v ulic&iacute;ch bylo plno lid&iacute; a nechyběl ani ohňostroj. Na n&aacute;draž&iacute; Ladozhskiy Vozkal jsem pak nastoupila na svou 1 den a 10 hodin dlouhou cestu do Jekatěrinburgu. Jela jsem opět v plackartnym, do kter&eacute;ho se d&aacute; na t&eacute;to trase zakoupit j&iacute;zdenka za cca 2500RUB (900CZK). V Moskvě a Petrohradu se nenechte zm&aacute;st, je tam v&iacute;ce n&aacute;draž&iacute;, ze kter&yacute;ch odj&iacute;žděj&iacute; vlaky stejn&yacute;m směrem, tak abyste dorazili na to spr&aacute;vn&eacute;. Ostatn&iacute; men&scaron;&iacute; města, kter&aacute; jsem nav&scaron;t&iacute;vila už maj&iacute; jen jedno velk&eacute; n&aacute;draž&iacute;, takže od Moskvy na v&yacute;chod už to tak složit&eacute; nen&iacute;.</p> <p>&nbsp;</p> <p>V Jekatěrinburgu jsem str&aacute;vila 4 dny. Odsud se lze dostat mar&scaron;rutkou (mikrobus) na hranici Evropy a Asie a zaž&iacute;t tak každou nohu na jin&eacute;m kontinentu, nebo nav&scaron;t&iacute;vit pomn&iacute;k vyvražděn&eacute; carsk&eacute; rodiny. Z Jekatěrinburgu jsem jela dlouh&eacute; 2 dny a 5 hodin v plackartnym vag&oacute;nu za cca 4000RUB (1500CZK)&nbsp; do Irkutsku.</p> <p>&nbsp;</p> <p>Čtyřdenn&iacute; zast&aacute;vku m&eacute; cesty v Irkutsku jsem nestr&aacute;vila pouze ve městě, to důležit&eacute; jste totiž schopni obej&iacute;t za jeden den. 2 dny jsem str&aacute;vila mimo Irkutsk. Přem&iacute;stila jsem se mar&scaron;rutkou z irkutsk&eacute;ho hlavn&iacute;ho autobusov&eacute;ho n&aacute;draž&iacute; do vesnice Li&scaron;tvianka na břehu Bajkalsk&eacute;ho jezera. Bajkalsk&eacute; jezero je největ&scaron;&iacute;m rezervo&aacute;rem pitn&eacute; vody na světě a jeho majest&aacute;tnost mi vzala dech. Bohužel, vzhledem k tomu, že se m&aacute; cesta odehr&aacute;vala v lednu nemohla jsem na Bajkalu využ&iacute;t ani jednu z m&iacute;stn&iacute;ch atrakc&iacute;. Takže doporučuji dostat se na Bajkal až v &uacute;noru, kdy už je jezero kompletně zamrzl&eacute; a vy se po něm budete moci vydat na v&yacute;let na obhl&iacute;dku ledov&yacute;ch jeskyn&iacute; nebo okoln&iacute; př&iacute;rody, ps&iacute;m spřežen&iacute;m, či na sněžn&eacute;m sk&uacute;tru. Led Bajkalsk&eacute;ho jezera dokonce dos&aacute;hne takov&eacute; tlou&scaron;ťky, že přes něj v dan&eacute;m obdob&iacute; vede i ofici&aacute;ln&iacute; d&aacute;lnice, jako zkratka do Ulan-Ude. No, j&aacute; se musela zase pěkně vr&aacute;tit do Irkutsku a jezero objet vlakem v jeho spodn&iacute; č&aacute;sti. Cesta do Ulan-Ude trvala pouh&yacute;ch 8 hodin, využila jsem k n&iacute; vag&oacute;n 2. tř&iacute;dy, spala jsem tedy v kup&eacute;. Cena za 2. tř&iacute;du se pohybuje okolo 1500RUB (550CZK).</p> <p>&nbsp;</p> <p>Ulan-Ude mě v 5 hodin r&aacute;no přiv&iacute;talo nevl&iacute;dně n&iacute;zkou teplotou -27 stupňů Celsia. Podot&yacute;k&aacute;m, že v&scaron;ichni m&iacute;stn&iacute; obyvatel&eacute;, kter&eacute; jsem v průběhu cesty Sibiř&iacute; potkala, mi ř&iacute;kali a velice to zdůrazňovali, jak&eacute; m&aacute;m &scaron;těst&iacute;, že je letos tepl&aacute; zima. No nebudu v&aacute;m nic nalh&aacute;vat, o &quot;tepl&eacute; zimě&quot; jsem v tu chv&iacute;li dost pochybovala. Do hostelu jsem se z n&aacute;draž&iacute; přem&iacute;sťovala pě&scaron;ky, kvůli svoj&iacute; krosně &scaron;neč&iacute; rychlost&iacute;. A samozřejmě, co se mi logicky mus&iacute; st&aacute;t, když je největ&scaron;&iacute; zima a tma...? Hostel byl zhasnut&yacute; a zamčen&yacute;. Na zvoněn&iacute; na zvonek nikdo neodpov&iacute;dal, stejně tak na telefon&aacute;ty. Po asi 20 minut&aacute;ch ček&aacute;n&iacute;, kdy už jsem si ř&iacute;kala, že půjdu zkusit hledat jinam, jsem na internetu na&scaron;la je&scaron;tě jin&eacute; č&iacute;slo, kde jsem se dovolala rozespal&eacute; pan&iacute; recepčn&iacute;, kter&aacute; spala na gauči př&iacute;mo za dveřmi, za kter&yacute;mi jsem st&aacute;la a mrzla. Jako vět&scaron;ina m&iacute;stn&iacute;ch, kter&eacute; jsme po cestě potkali, i na recepc&iacute;ch hotelů, nemluvila anglicky. Takže při&scaron;la na přetřes moje l&aacute;man&aacute; ru&scaron;tina spolu se znakovou řeč&iacute; a spoustou česk&yacute;ch a anglick&yacute;ch slov. Mus&iacute;m tedy ř&iacute;ct, že jsem se vždycky domluvila, když s v&aacute;mi lid&eacute; mluvit chtěj&iacute;, tak se spolu dorozum&iacute;te a předev&scaron;&iacute;m v Rusku, kdy na&scaron;e jazyky oba poch&aacute;zej&iacute; ze stejn&eacute; jazykov&eacute; větve. V Ulan-Ude jsem tak&eacute; naposled použila mar&scaron;rutku. Jela jsem se s n&iacute; pod&iacute;vat na jedin&yacute; povolen&yacute; buddhistick&yacute; chr&aacute;m v b&yacute;val&eacute;m Sovětsk&eacute;m Svazu, kter&yacute; pr&yacute; dokonce otev&iacute;ral s&aacute;m Stalin (tuto informaci se mi nepodařilo nikde ověřit). Ivolginsky Datsan lež&iacute; asi půl hodiny cesty od města. No a pak jsem se po třech dnech str&aacute;ven&yacute;ch v Ulan-Ude rozloučila s Leninem a nasedla na vlak směr Vladivostok. Toto je trasa, kde jsem str&aacute;vila nejv&iacute;ce času ve vlaku - bez m&aacute;la 3 dny. Cena j&iacute;zdenky se pohybuje okolo 3500RUB (1300CZK).</p> <p>&nbsp;</p> <p>Ve Vladivoastoku jsem pobyla 3 dny a pak jsem se plynule přem&iacute;stila do Jižn&iacute; Korei, ale o tom zase někdy př&iacute;&scaron;tě... :)</p> <p>&nbsp;</p> <p>Ceny j&iacute;zdn&eacute;ho se pohybuj&iacute; v&nbsp; z&aacute;vislosti na ročn&iacute;m obdob&iacute;. My jsme jeli v průběhu oslav rusk&yacute;ch V&aacute;noc a rusk&eacute;ho Nov&eacute;ho roku, takže n&aacute;s cesta vy&scaron;la dr&aacute;ž, než ceny, kter&eacute; uv&aacute;d&iacute;m zde. Ty jsem pro v&aacute;s vyhledala, abyste měli alespoň nějakou představu. Dal&scaron;&iacute; faktory, kter&eacute; ovlivn&iacute; cenu j&iacute;zdenky jsou jestli si ji zakoup&iacute;te s předstihem, či těsně před odjezdem, v jak&eacute;m denn&iacute;m/nočn&iacute;m čase zač&iacute;n&aacute; vlak svou j&iacute;zdu, jak&yacute;m typem vlaku a vag&oacute;nu pojedete (někter&yacute; vag&oacute;n 3. tř&iacute;dy je luxusněj&scaron;&iacute; než kup&eacute; 2. tř&iacute;dy), jestli jedete rychl&iacute;kem, nebo vlakem kter&yacute; stav&iacute; v každ&eacute;m zapad&aacute;kově a takhle bych mohla pokračovat. Nejlevněj&scaron;&iacute; j&iacute;zdenky jsou samozřejmě pryč prvn&iacute;. Zde přid&aacute;v&aacute;m odkaz př&iacute;mo na str&aacute;nku Rusk&yacute;ch Drah, kde můžete vyhledat a zakoupit sv&eacute; j&iacute;zdenky:&nbsp; <a href="https://pass.rzd.ru/main-pass/public/en"><span style="color:#1abc9c;">https://pass.rzd.ru/main-pass/public/en</span></a>&nbsp;, lze tak&eacute; st&aacute;hnout jejich aplikaci do mobilu, ze kter&eacute; se v&aacute;m to bude samozřejmě operativně ře&scaron;it pohodlněji.</p> <p>&nbsp;</p> <p>Na cestě Sibiř&iacute; jsem str&aacute;vila sečteno podtrženo 1 měs&iacute;c, ale dalo by se tam str&aacute;vit klidně čtvrt roku a určitě byste se nenudili. Př&iacute;m&aacute; cesta z Moskvy do Vladivostoku trv&aacute; okolo 7 dnů. Př&iacute;m&yacute; vlak z Petrohradu do Vladivostoku se mi nepodařilo vyhledat.&nbsp;</p> <p>&nbsp;</p> <p>Nyn&iacute; se v&aacute;m pokus&iacute;m přibl&iacute;žit, jak takov&yacute; n&aacute;stup do vlaku a n&aacute;sledn&aacute; cesta funguje...</p> <p>Na sv&eacute; j&iacute;zdence m&aacute;te č&iacute;slo vag&oacute;nu a č&iacute;slo sv&eacute; post&yacute;lky (př&iacute;padně č&iacute;slo kup&eacute;, pokud zakoup&iacute;te j&iacute;zdu ve vy&scaron;&scaron;&iacute; tř&iacute;dě, než ve 3.). Na j&iacute;zdence tak&eacute; doporučuj&iacute; se s předstihem 30 minut dostavit na per&oacute;n ke sv&eacute;mu vag&oacute;nu. Toto v&aacute;m rad&iacute;m dodržet, protože, ač by to mohlo v Rusku někoho překvapit, tyto vlaky jezd&iacute; naprosto přesně na čas. Každ&yacute; vag&oacute;n m&aacute; na starosti jeden průvodč&iacute;/steward, kter&yacute; v&aacute;m před vstupem do vlaku zkontroluje j&iacute;zdenku a platnost v&iacute;za v pase a ten tak&eacute; pot&eacute; zaji&scaron;ťuje plynul&yacute; chod va&scaron;&iacute; cesty. Po kontrole nastoup&iacute;te do vlaku, najdete sv&eacute; l&oacute;že a buď si ustelete (pokud je povlečen&iacute; již připraveno), nebo počk&aacute;te na v&yacute;dej povlečen&iacute; (zaji&scaron;ťuje již zm&iacute;něn&yacute; steward). Přestože jsem jela vlakem v zimě, uvnitř bylo nesnesiteln&yacute;ch 25 - 27 stupňů Celsia, takže na povl&eacute;k&aacute;n&iacute; připraven&eacute; deky rovnou můžete zapomenout, byla by to zbytečn&aacute; pr&aacute;ce, povlečte si jen pol&scaron;t&aacute;ř a prostěradlo a povlakem na deku se pak přikryjte. Povlečen&iacute; je par&aacute;dně čist&eacute; a na&scaron;kroben&eacute;, ž&aacute;dn&yacute;ch kousav&yacute;ch potvor se ob&aacute;vat nemus&iacute;te. Od stewarda dostanete tak&eacute; hrn&iacute;ček a lžičku, kter&eacute; mu na konci va&scaron;&iacute; cesty vr&aacute;t&iacute;te. V každ&eacute;m vag&oacute;nu je permanentně k dispozici samovar s horkou vodou na čaj, k&aacute;vu a předev&scaron;&iacute;m na zal&eacute;v&aacute;n&iacute; va&scaron;&iacute; obživy po čas cesty, pokud si totiž nebudete cht&iacute;t vyhodit z kop&yacute;tka v j&iacute;deln&iacute;m vag&oacute;nu, zb&yacute;v&aacute; v&aacute;m pouze možnost nakoupit si před odjezdem su&scaron;en&eacute; j&iacute;dlo. V Rusku jsou na toto ve v&scaron;ech obchodech s potravinami připraven&iacute;, takže zde najdete &scaron;irokou &scaron;k&aacute;lu zal&eacute;vac&iacute;ch j&iacute;del v plastov&yacute;ch mističk&aacute;ch. Mně se nejv&iacute;c osvědčila instantn&iacute; bramborov&aacute; ka&scaron;e. :)&nbsp;Tak&eacute; jsem si ale vezla konzervy s tuň&aacute;kem, trvanliv&yacute; sal&aacute;m, čaj a samozřejmě komis&aacute;rek. J&iacute;dla si vezměte dost, protože co děl&aacute; člověk, když se nud&iacute;... Pokud byste přeci jen nevystačili, nějak&yacute; ten tovar lze zakoupit u stewarda, nebo u babu&scaron;ek v zast&aacute;vk&aacute;ch. V každ&eacute;m vag&oacute;nu je přilepen&yacute;, typicky někde u samovaru, seznam zast&aacute;vek s časy př&iacute;jezdu, odjezdu a doby str&aacute;ven&eacute; v dan&eacute; stanici, takže když vid&iacute;te, že bude vlak někde 20 minut st&aacute;t, vy si tam budete moci vystoupit, prot&aacute;hnout se, nad&yacute;chat se čerstv&eacute;ho vzduchu, d&aacute;t si cigaretu (ve vlaku se nesm&iacute; kouřit) a koupit si za pakatel dom&aacute;c&iacute; pirožky či su&scaron;enou rybu. Kromě toho, že se ve vlaku nesm&iacute; kouřit, nesm&iacute; se tam ani p&iacute;t alkohol, takže se nemus&iacute;te ob&aacute;vat nějak&eacute;ho ru&scaron;en&iacute; nočn&iacute;ho klidu podnapil&yacute;mi rusk&yacute;mi spolunocležn&iacute;ky. Poř&aacute;dek ve vag&oacute;nu zaji&scaron;ťuje, jak jinak než, steward. Ten dvakr&aacute;t denně vyt&iacute;r&aacute; a myje toalety, kter&eacute; jsou ve vag&oacute;nu k dispozici dvě. Doporučuji odskočit si vždy hned po čistce, protože přeci jen 50 lid&iacute; a kodrcaj&iacute;c&iacute; vlak udělaj&iacute; po p&aacute;r hodin&aacute;ch cesty sv&eacute;. Sp&iacute; se na paland&aacute;ch. Jedna řada paland je rovnoběžně s j&iacute;zdou pak je ulička a druh&aacute; řada je kolmo k j&iacute;zdě. Mezi palandami jsou stolečky (jeden stolek pro čtyři postele) nebo stěny, na kter&yacute;ch jsou palandy připevněn&eacute;. Pokud m&aacute;te nějak&eacute; fyzick&eacute; pot&iacute;že, nekupujte si j&iacute;zdenku na horn&iacute; palandě, nen&iacute; tam totiž žebř&iacute;k, mus&iacute;te na n&iacute; vyskočit. Tak&eacute; si nekupujte j&iacute;zdenku na zač&aacute;tku nebo konci vag&oacute;nu (u toalet), nevyspali byste se. Samozřejmě v průběhu cesty vyprodukujete nějak&yacute; odpad, velk&yacute; odpadkov&yacute; ko&scaron; najdete naproti toaletě. Na noc se ve vlaku zhas&iacute;n&aacute; a tak m&aacute; každ&aacute; postel je&scaron;tě vlastn&iacute; malou lampičku a vět&scaron;inou, ale nen&iacute; to pravidlem, i z&aacute;suvku. Pořiďte si na cestu dostatek knih, protože až nad&scaron;en&iacute; z kr&aacute;s př&iacute;rody za oknem opadne, budou se v&aacute;m hodit. J&aacute; jich na cestě Petrohrad - Vladivostok přečetla osm. Internet po cestě chytat nebudete, pouze ve městech a jejich přilehl&eacute;m okol&iacute;. Co se oper&aacute;tora nejpraktičtěj&scaron;&iacute;ho na cestu Sibiř&iacute; t&yacute;če, m&aacute;m zku&scaron;enost s Beeline a Megaphone a mus&iacute;m ř&iacute;ci, že lep&scaron;&iacute; pokryt&iacute; měl určitě Megaphone. Snad jsem na nic nezapomněla. Pokud byste měli nějak&eacute; konkr&eacute;tn&iacute; ot&aacute;zky, kontaktujte mě na facebookov&eacute; nebo instagramov&eacute; str&aacute;nce Manuela&#39;s Little Secrets. Na Instagramu Manuela&#39;s Little Secrets najdete v z&aacute;ložk&aacute;ch insta stories z&aacute;ložku s n&aacute;zvem Russia, kde můžete z vide&iacute; z&iacute;skat re&aacute;ln&yacute; obraz toho jak takov&aacute; cesta Transsibiřskou Magistr&aacute;lou v zimě vypad&aacute; a prob&iacute;h&aacute;. :)</p> <p>&nbsp;</p>

Výprava velrybářská...

<p>Dnes se s v&aacute;mi chci podělit o jeden z nej&uacute;žasněj&scaron;&iacute;ch z&aacute;žitků a určitě nejsilněj&scaron;&iacute; z&aacute;žitek v m&eacute;m životě, kter&yacute; mi připravilo ostrovn&iacute; kr&aacute;lovstv&iacute; Tonga a to&nbsp;zaplavat si s velrybou. Pokud v&aacute;s zaj&iacute;m&aacute;, jak takov&aacute; &quot;velryb&aacute;řsk&aacute;&quot; v&yacute;prava prob&iacute;h&aacute; a jak&eacute; to je plavat vedle tak obrovsk&eacute;ho živočicha, jak&yacute;m je keporkak, je toto čl&aacute;nek pr&aacute;vě pro v&aacute;s. A samozřejmě bych to nebyla j&aacute;, aby se to neobe&scaron;lo bez &uacute;směvn&yacute;ch karambolů...</p> <p>Nejdř&iacute;v zm&iacute;n&iacute;m z&aacute;kladn&iacute; informace o keporkac&iacute;ch a nějak&eacute; zaj&iacute;mavosti, kter&eacute; jsem si o nich zjistila. Keporkak je kitovec živ&iacute;ci se krilem. L&eacute;to tr&aacute;v&iacute; ve studen&yacute;ch, na potravu bohat&yacute;ch, vod&aacute;ch okolo p&oacute;lů a přezimuje v mělč&iacute;ch teplej&scaron;&iacute;ch vod&aacute;ch při rovn&iacute;ku, kde žije ze sv&yacute;ch tukov&yacute;ch z&aacute;sob, samice zde tak&eacute; rod&iacute; živ&aacute; ml&aacute;ďata. Ml&aacute;dě po narozen&iacute; v&aacute;ž&iacute; 1 tunu a měř&iacute; 3 metry. Co mě překvapilo je, že ml&aacute;dě po narozen&iacute; neum&iacute; plavat, narod&iacute; se ocasem napřed, aby se neutopilo a pak mu matka s &quot;tetičkou&quot; pomohou vyplavat na hladinu, kde se nadechne, a kde jej pak teprve uč&iacute; plavat. Dospěl&yacute; jedinec dorůst&aacute; d&eacute;lky okolo 15 metrů, v&aacute;ž&iacute; pak přibližně 25 tun. Keporkaci jsou chr&aacute;něn&iacute; od roku 1966, kdy byl tento druh na pokraji vyhynut&iacute;. Jejich počet od t&eacute; doby v&yacute;razně vzrostl, přestože samice je schopna m&iacute;t jen jedno ml&aacute;dě a to pouze jednou za tři roky. Před t&iacute;m, než byl jejich lov zak&aacute;z&aacute;n připlouvalo k břehům kr&aacute;lovstv&iacute; Tonga jen 50 zv&iacute;řat tohoto druhu. Dnes jich připlouv&aacute; do tong&aacute;nsk&yacute;ch vod &nbsp;v měs&iacute;c&iacute;ch červeci, srpnu a z&aacute;ř&iacute; přezimovat a přiv&aacute;dět na svět ml&aacute;ďata &uacute;žasn&yacute;ch 2.000 exempl&aacute;řů. Pro dokreslen&iacute; situace v celosvětov&eacute;m oce&aacute;nu aktu&aacute;lně žije okolo 80.000 keporkaků. Bohužel, v někter&yacute;ch zem&iacute;ch je jejich lov st&aacute;le povolen (např. Severn&iacute; Korea). Je zdokumentov&aacute;no několik des&iacute;tek př&iacute;padu, kdy keporkak nebo jejich skupina ochr&aacute;nila slab&scaron;&iacute; zv&iacute;ře před silněj&scaron;&iacute;m, typicky lachtana před kosatkou, ale je doložen i př&iacute;pad, kdy byla mořsk&aacute; bioložka napadena žralokem tygrovan&yacute;m a zachr&aacute;nili ji dva keporkaci, přičemž jeden ji tlačil čum&aacute;kem pryč a druh&yacute; zah&aacute;něl žraloka bit&iacute;m ocasu. Nen&iacute; přesně vysvětleno, proč to keporkaci dělaj&iacute;. Vědci si mysl&iacute;, že kvůli tomu, aby ukaz&aacute;li dravcům odhodl&aacute;n&iacute; chr&aacute;nit vlastn&iacute; ml&aacute;ďat. Je to jedin&yacute; druh velryby s takov&yacute;mto chov&aacute;n&iacute;m. Keporkak se může dož&iacute;t až 100 let.<br /> O Tonze zde:&nbsp; <a href="https://www.manuelaslittlesecrets.com/kralovstvi-tonga"><span style="color:#1abc9c;">https://www.manuelaslittlesecrets.com/kralovstvi-tonga</span></a>&nbsp;.&nbsp;</p> <p>Cel&aacute; akce proběhla v naprost&eacute; &uacute;ctě k těmto n&aacute;dhern&yacute;m tvorům. Je zak&aacute;z&aacute;no se jich dot&yacute;kat a měl by se dodržovat odstup cca 5 metrů, pokud se zv&iacute;ře nerozhodne jinak, což se v m&eacute;m př&iacute;padě stalo. R&aacute;no se vyjede lod&iacute; na oce&aacute;n a vyhl&iacute;ž&iacute; se, pokud je keporkak spatřen, pluje se lod&iacute; jeho směrem. Dopluje se do jeho bl&iacute;zkosti, loď se zastav&iacute;, vypnou se motory a ček&aacute; se, jestli bude m&iacute;t zv&iacute;ře dostatek odvahy a zvědavosti se s lidsk&yacute;m druhem setkat. O kontakt stoj&iacute; předev&scaron;&iacute;m keporkaci v &quot;pubertě&quot;, kter&yacute;m je mezi 6 a 9 roky. Pokud keporkak připlave bl&iacute;ž k lodi, započne se s ponorem. Pokud odplave, nen&iacute; nad&aacute;le pron&aacute;sledov&aacute;n a začne se hledat nanovo. Při ponoru je důležit&eacute; poslouchat znakov&eacute; pokyny pot&aacute;pěče, kter&yacute; m&aacute; skupinu na starost a džet se při sobě.</p> <p>R&aacute;no jsem vyjela se skupinou dal&scaron;&iacute;ch asi 20 lid&iacute; vět&scaron;&iacute; jachtou na moře a začali jsme se rozhl&iacute;žet po velryb&aacute;ch. Byly vlny a j&aacute; měla stra&scaron;nou mořskou nemoc, nebudu v&aacute;m mazat med kolem &quot;huby&quot;, norm&aacute;lně jsem blila přes palubu a mezi pro&scaron;en&iacute;m Boha, ať už to skonč&iacute;, jsem si opakovala nakop&aacute;vac&iacute; fr&aacute;ze typu: &quot;Jsi siln&aacute; nez&aacute;visl&aacute; žena a jedna mořsk&aacute; nemoc tě nemůže zastavit!&quot;, nebo prostě jen &quot;Manuelo vzmuž se!&quot; Bůh, Triton, nebo Neptun mě vysly&scaron;eli a moře se uklidnilo, nicm&eacute;ně n&aacute;lada na lodi upadala, protože velryby poř&aacute;d nikde, nebo neměly z&aacute;jem. Nakonec se n&aacute;m přeci jen podařilo naj&iacute;t z&aacute;jemce o sezn&aacute;men&iacute; s člověkem a pak už to &scaron;lo r&aacute;z na r&aacute;z. Když jsem plavala s keporkakem poprv&eacute;, rozplakala jsem se dojet&iacute;m, pak jsem si řekla: &quot;Neřvi ty kr&aacute;vo, zamlžej se ti brejle.&quot; a přestala jsem. Pak jsem plavala s dal&scaron;&iacute;m a později odpoledne jsme se potkali se dvěma mac&iacute;ky... Pomalu jsem &scaron;norchlovala a pozorovala při tom jednoho keporkaka, kter&yacute; mi zrovna ukazoval bř&iacute;&scaron;ko. Druh&eacute;ho jsem nevn&iacute;mala. Když jsem pak vystrčila hlavu z vody, cel&aacute; loď na mě něco křičela, identifikovala jsem povel &quot;look down&quot; (pod&iacute;vej se dolů) a uvědomila jsem si, že jsem se tak&eacute; tro&scaron;ku oddělila od skupiny. Chtěla jsem k nim tedy co nejrychleji doplavat, a tak jsem strčila hlavu zpět pod vodu, č&iacute;mž jsem splnila povel &quot;look down&quot; a konečně jsem v&scaron;e pochopila... Asi 20 centimetrů pode mnou byla obrovsk&aacute; hlava druh&eacute;ho keporkaka. Řeknu v&aacute;m, že se &scaron;norchlem v puse se křič&iacute; opravdu &scaron;patně. Pomalu se ke mně, li&scaron;&aacute;k jeden, ze z&aacute;lohy přibl&iacute;žil, nabral mě lehounce na hřbet, maličko mě popovezl a zase se ponořil. C&iacute;tila jsem se, jak kapit&aacute;n z Moby Dicka. Od t&eacute; doby mi nikdo na lodi neřekl jinak než Lookdown.</p> <p>Zbytek cesty již proběhl v poklidu. Pos&aacute;dka n&aacute;s je&scaron;tě vzala k n&aacute;dhern&eacute;mu kor&aacute;lov&eacute;mu ostrůvku Malinoa. Ve ch&iacute;li, kdy jsme u něj kotvili, jsem je&scaron;tě neznala jeho jm&eacute;no a tak jsem se chtěla pod&iacute;vat na mapu, kde že to vlastně jsme. Tam kde ukazovala tečka mou polohu byl &scaron;iroko daleko pouze oce&aacute;n a po ž&aacute;dn&eacute;m ostrůvku ani pam&aacute;tky, takže t&iacute;mto jsem nav&scaron;t&iacute;vila ostrov, kter&yacute; nen&iacute; viditeln&yacute; na mapě. Po zad&aacute;n&iacute; n&aacute;zvu &quot;Malinoa&quot; do vyhled&aacute;v&aacute;n&iacute;, v&aacute;m mapa alespoň uk&aacute;že bod, kde se ostrůvek nach&aacute;z&iacute;. Okolo něj najdete n&aacute;dhern&eacute; kor&aacute;lov&eacute; &uacute;tesy, &uacute;pln&eacute; podmořsk&eacute; s&iacute;dli&scaron;tě! Doplavala jsem až na břeh a cel&yacute; jsem jej obe&scaron;la, měla jsem možnost utrhnout si z palmy, kter&yacute;ch tam rostlo několik des&iacute;tek, kokosov&yacute; ořech vlastn&iacute;ma rukama. V&iacute;te, že kokos plave? :D Nazula jsem si ploutve a prokličkovala mezi kor&aacute;ly zpět k lodi. Nechali n&aacute;s je&scaron;tě několikr&aacute;t skočit z vrchn&iacute; paluby, kde byl i kapit&aacute;nsk&yacute; můstek, do azurově modr&eacute; vody. Pak už jsme se v&scaron;ichni &scaron;ťastn&iacute; a unaven&iacute; plavili zpět do Nuku&#39;alofa.</p> <p>V&yacute;let na velryby jsem si zakoupila po př&iacute;jezdu na Tongu u m&iacute;stn&iacute; společnosti, kter&aacute; poř&aacute;d&aacute; tyto v&yacute;pravy -&nbsp;Deep Blue Tonga. Cel&yacute; den na lodi s obědem a zapůjčen&iacute;m ve&scaron;ker&eacute;ho vybaven&iacute; (neopr&eacute;n, &scaron;norchl, br&yacute;le, ploutve) mě vy&scaron;el&nbsp;na 350TOP (3.500CZK). Pak jsem si koupila je&scaron;tě bal&iacute;ček profesion&aacute;ln&iacute;ch fotografi&iacute; a vide&iacute; za 60TOP (600CZK). To mi při&scaron;lo celkem drah&eacute;, ale je to situace, kterou člověk zažije pouze jednou za život, tak jsem byla ochotn&aacute; za to ty pen&iacute;ze d&aacute;t.</p>

Království Tonga

<p>Na Tongu jsem letěla s jasn&yacute;m c&iacute;lem, zaplavat si s velrybou. Tonga ale nab&iacute;z&iacute; mnohem v&iacute;c, než &quot;jen&quot; v&yacute;lety na velryby. Toto souostrov&iacute; se nach&aacute;z&iacute; v Jižn&iacute;m Pacifiku cca 2400km severov&yacute;chodně od Nov&eacute;ho Z&eacute;landu a skl&aacute;d&aacute; se ze 177 ostrovů, z nichž je v&scaron;ak obydlen&yacute;ch pouze 36, proto je zde tak&eacute; prostor pro koupi vlastn&iacute;ho ostrova! :) Jej&iacute; obyvatel&eacute; jsou velice hodn&iacute; a př&aacute;tel&scaron;t&iacute;, a tak si Tonga vysloužila přezd&iacute;vku &quot;Friendly Islands&quot;. Vl&aacute;dne zde, lidem velmi milovan&yacute;, kr&aacute;l a převl&aacute;daj&iacute;c&iacute;m n&aacute;boženstv&iacute;m je křesťanstv&iacute;, kter&eacute; m&iacute;stn&iacute; obyvatel&eacute; dok&aacute;zali umě skloubit se starou domorodou kulturou. Budete tu uneseni nedotčenou divokou př&iacute;rodou, azurově modr&yacute;m oce&aacute;nem, v&yacute;born&yacute;m j&iacute;dlem, př&iacute;zniv&yacute;mi cenami a již zmiňovan&yacute;m př&iacute;větiv&yacute;m obyvatelstvem. Tonga je zkr&aacute;tka pacifick&yacute; r&aacute;j se v&scaron;&iacute;m v&scaron;udy a v m&eacute;m osobn&iacute;m žebř&iacute;čku obl&iacute;benosti zem&iacute; se pere s &Iacute;r&aacute;nem o prvn&iacute; m&iacute;sto.</p> <p>Z Aucklandu jsem letěla na hlavn&iacute; ostrov Tongatapu (za cca 6.500CZK) a ubytovala jsem se nedaleko hlavn&iacute;ho města Nuku&#39;alofa. Ubytov&aacute;n&iacute; v Paea&#39;s Guesthouse bylo velice podařen&eacute;, jednak st&aacute;l samostatn&yacute; pokoj se sd&iacute;len&yacute;m soci&aacute;ln&iacute;m zař&iacute;zen&iacute;m pro dva 50TOP (500CZK) za noc a jednak jsem bydlela př&iacute;mo v Paeině domě spolu s n&iacute; a celou jej&iacute; rodinou, a tak jsem měla možnost t&yacute;den sledovat opravdov&yacute; tong&aacute;nsk&yacute; život. Nejednou jsem dostala porci z rodinn&eacute; večeře, samozřejmě zdarma, nebo čerstv&yacute; kokosov&yacute; ořech pro osvěžen&iacute;. Těžko se mi vysvětlovalo, že si jej neum&iacute;m sama otevř&iacute;t, byli&nbsp;z t&eacute;to m&eacute; neznalosti upř&iacute;mně překvapen&iacute;. :D Do města to bylo od Paei asi 20 minut pě&scaron;ky, ale ochotně mě odvezla pokažd&eacute;, když měla čas, či společnou cestu, samozřejmě tak&eacute; zdarma. Jinak TAXI v&scaron;ude okolo Nuku&#39;alofa stoj&iacute; cca 10TOP (100CZK) a na leti&scaron;tě pak 50TOP (500CZK) (tato č&aacute;stka je univerz&aacute;ln&iacute;, za v&iacute;c nejezděte). Nuku&#39;alofa je s&iacute;dlem kr&aacute;le a vl&aacute;dy a najdete zde tedy kr&aacute;lovsk&yacute; pal&aacute;c, vl&aacute;dn&iacute; budovu a ministerstva. Když jsem na Tonze pob&yacute;vala, měl kr&aacute;l Tupou VI zrovna narozeniny a cel&aacute; Tonga se tě&scaron;ila na jeho každoročn&iacute; n&aacute;v&scaron;těvu v&scaron;ech obydlen&yacute;ch ostrovů poř&aacute;danou k jejich oslavě. Je zde tak&eacute;, vzhledem ke zbožnosti m&iacute;stn&iacute;ch, nespočet chr&aacute;mů a kostelů. Doporučuji nav&scaron;t&iacute;vit v neděli dopoledne bohoslužbu, je naprosto odli&scaron;n&aacute; např&iacute;klad od katolick&eacute; a j&aacute; jsem si j&iacute; velice užila. Nejenže se civilně oděn&yacute; kazatel snaž&iacute; ře&scaron;it t&eacute;mata z praktick&eacute;ho života (bohoslužba byla v angličtině, po n&iacute; n&aacute;sledovala dal&scaron;&iacute; v tong&aacute;n&scaron;tině), ale je&scaron;tě si par&aacute;dně zazp&iacute;v&aacute;te spolu s kosteln&iacute;m sborem. Pokud v&aacute;s napadla ot&aacute;zka, jak mě napadlo j&iacute;t zrovna na Tonze na bohoslužbu, hned v&aacute;m ji zodpov&iacute;m... Seděla jsem na autobusov&eacute; zast&aacute;vce a čekala na autobus směr k domovu.&nbsp;Byl p&aacute;tek odpoledne a jak&yacute;si mlad&yacute; muž v charakteristick&eacute;m tong&aacute;nsk&eacute;m oděvu vedl hned u zast&aacute;vky plamennou řeč, takže jsem se spolu s ostatn&iacute;mi čekaj&iacute;c&iacute;mi stala (nechtěně) jeho publikem. Jeho projev byl v tong&aacute;n&scaron;tině, takže jsem nic nerozuměla a mohla se tak jen domn&iacute;vat, o čem hovoř&iacute;. Vzhledem k tomu, jak postupně brun&aacute;tněl, s&aacute;zela jsem na politiku a spletla jsem se, mluvil o Bohu! Po skončen&iacute; sv&eacute;ho monologu a potlesku přihl&iacute;žej&iacute;c&iacute;ch &scaron;el samozřejmě rovnou za mnou (jedin&yacute;m exotem na zast&aacute;vce) a představil se. Pověděl mi, že je kazatel, a že mus&iacute;m bezpodm&iacute;nečně přij&iacute;t v neděli k nim do kostela na m&scaron;i. Nedal se odm&iacute;tnout, a tak jsem souhlasila, že mě může v neděli r&aacute;no vyzvednout u Paei. :)&nbsp;Nakoupit si můžete v jedin&eacute;m vět&scaron;&iacute;m supermarketu, nebo v protilehl&eacute; tržnici. Vařit si se ale na Tonze nevyplat&iacute;. Vět&scaron;ina potravin je importovan&yacute;ch a proto je jejich cena často nesmyslně vysok&aacute;. Určitě sp&iacute;&scaron; nav&scaron;tivte někter&eacute; z m&iacute;stn&iacute;ch restaurac&iacute;, kde si můžete dopř&aacute;t rozličn&eacute; mořsk&eacute; lahůdky nebo kuře a jako př&iacute;lohu yam či taro, nebo si dejte zdej&scaron;&iacute; &quot;KFC&quot; (mimochodem mnohem lep&scaron;&iacute; než to opravdov&eacute;). Tong&aacute;nsk&yacute;m &quot;vepřem, knedlem, zelem&quot; je pokrm s n&aacute;zvem Ota Ika - syrov&aacute; ryba v kokosov&eacute;m ml&eacute;ce. D&aacute; se zde půjčit auto za velice rozumnou cenu 50TOP/den (500CZK/den). Pokud tak učin&iacute;te a budete cht&iacute;t projet cel&yacute; ostrov, poč&iacute;tejte se dvěma dny. Ostrov je sice mal&yacute;, ale cesty často neumožňuj&iacute; j&iacute;zdu rychlej&scaron;&iacute; než 30km/h. J&aacute; jsem s t&iacute;m bohužel nepoč&iacute;tala, a tak jsem ani neviděla v&scaron;echno, co jsem chtěla. Nicm&eacute;ně na Tonze plat&iacute; dvojn&aacute;sob, že cesta je c&iacute;l. Viděla jsem rybař&iacute;c&iacute; pras&aacute;tka, děti v odlehlej&scaron;&iacute;ch vesnic&iacute;ch běhaly pod&eacute;l auta a m&aacute;valy, zaplavala jsem si ve sladkovodn&iacute;m jezeře v podzemn&iacute; jeskyni Anahalu (vstup 15TOP = 150CZK), nebo nav&scaron;t&iacute;vila Mapu &#39;A Vaea Blowholes, kde si teprve uvědom&iacute;te s&iacute;lu oce&aacute;nu (vstup zdarma). Každ&yacute; p&aacute;tečn&iacute; večer se na Oholei Beach poř&aacute;d&aacute; tradičn&iacute; tong&aacute;nsk&aacute; večeře s divadeln&iacute;m představen&iacute;m a domorod&yacute;mi tanci v jeskyni, kam mě spolu se svoj&iacute; rodinou vzala Paea (vstup cca 50TOP = 500CZK). Budete j&iacute;st na pl&aacute;ži z kokosov&yacute;ch listů a uvid&iacute;te skvělou fire show!</p> <p>Z hlavn&iacute;ho ostrova Tongatapu jsem si udělala tři v&yacute;lety. Jeden již zm&iacute;něn&yacute; v&yacute;let na velryby (<a href="https://www.manuelaslittlesecrets.com/vyprava-velrybarska"><span style="color:#1abc9c;">https://www.manuelaslittlesecrets.com/vyprava-velrybarska</span></a>), druh&yacute; na ostůvek Pangaimotu a třet&iacute; na Fafa Island. Pangaimotu je mal&yacute; ostrov, kter&yacute; bez probl&eacute;mů obejdete po pl&aacute;ži. Celodenn&iacute; v&yacute;let na tento ostrov mě vy&scaron;el na 65TOP (650CZK), cena zahrnuje 15 minut trvaj&iacute;c&iacute; plavbu tam i zpět, oběd a využit&iacute; př&iacute;slu&scaron;enstv&iacute; na ostrově (leh&aacute;tka, slunečn&iacute;ky, ping pong, volejbalov&eacute; hři&scaron;tě,...). Pangaimotu m&aacute; n&aacute;dhernou pl&aacute;ž pokrytou bělostn&yacute;m p&iacute;skem a nedaleko od břehu trč&iacute; z vody rezav&yacute; vrak lodi, kter&yacute; se stal ikonou tohoto ostrova. K vraku můžete připlavat a se &scaron;norchlovac&iacute;m vybaven&iacute;m pozorovat podvodn&iacute; život okolo, odv&aacute;žněj&scaron;&iacute; na něj mohou i vyl&eacute;zt a skočit si do vody. Fafa Island je je&scaron;tě o něco men&scaron;&iacute; než Pangaimotu, ale o to kr&aacute;sněj&scaron;&iacute;. Je vzd&aacute;len&yacute; cca 40 minut plavby od Tongatapu. Lze jej stejně tak obej&iacute;t po pl&aacute;ži, ale tento ostrov v&aacute;s sp&iacute;&scaron; zaujme v&yacute;letem po pě&scaron;ince do ostrovn&iacute; džungle. Můžete spatřit papou&scaron;ky, kteř&iacute; se zde &uacute;dajně us&iacute;dlili pot&eacute;, co uletěli z troskotaj&iacute;c&iacute; lodi, nebo se pohoupat na houpačce př&iacute;mo v džungli. Cena za cesty, oběd, a využit&iacute; př&iacute;slu&scaron;enstv&iacute; na ostrově je cca 95TOP (950CZK). Na oba ostrovy odj&iacute;žd&iacute; loď z totožn&eacute;ho mola v př&iacute;stavu v Nuku&#39;alofa a na obou se d&aacute; tak&eacute; přespat nebo tam klidně str&aacute;vit cel&yacute; t&yacute;den, v resortu v mal&yacute;ch chatičk&aacute;ch. V&yacute;let na Fafa Island byl celkově luxusněj&scaron;&iacute; než na Pangaimotu, ale na Pangaimotu se mi l&eacute;pe koupalo. Př&iacute;znivci &scaron;norcholv&aacute;n&iacute;, nezapomeňte doma v&yacute;bavu!</p> <p>Kromě plav&aacute;n&iacute; s velrybami&nbsp;jsem měla tak&eacute; z&aacute;jem o n&aacute;v&scaron;těvu sopečn&eacute;ho ostrova zvan&eacute;ho Tofua, kam jsem se v&scaron;ak bohužel nepod&iacute;vala. Tofua je neobydlen&yacute; ostrov kam jezd&iacute; jen jednou ročně hrstka tong&aacute;nsk&yacute;ch mužů pěstovat rostlinu Kava. Cesta z nejbliž&scaron;&iacute;ho obydlen&eacute;ho ostrova by trvala několik hodin a musela bych si zaplatit vlastn&iacute; loď s pos&aacute;dkou. Loď by na mě samozřejmě nečekala, takže toto je v&yacute;let na v&iacute;ce dnů a j&aacute; měla na v&scaron;echno pouze t&yacute;den. Jak už jsem zmiňovala, ostrov je neobydlen&yacute;, takže v&yacute;bavu na přenocov&aacute;n&iacute; si člověk mus&iacute; přiv&eacute;zt vlastn&iacute;. Pokud už se ale cestovatel na Tofuu dostane, naskytnou se mu neuvěřiteln&eacute; v&yacute;jevy opravdov&eacute;ho pust&eacute;ho tropick&eacute;ho r&aacute;je. Po n&aacute;ročn&eacute;m v&yacute;stupu skutečnou džungl&iacute; je možn&eacute; doj&iacute;t k okraji kr&aacute;teru sopky, ve kter&eacute;m je nyn&iacute; jezero. Tento ostrov jsem chtěla nav&scaron;t&iacute;vit i z historick&eacute;ho hlediska. Teď si asi ř&iacute;k&aacute;te, jakou by mohl m&iacute;t pust&yacute; ostrov historii a on m&aacute;! Je to totiž &uacute;dajně prvn&iacute; pevnina, na kter&eacute; se vylodil kapit&aacute;n William Bligh se sv&yacute;mi stoupenci po vzpouře na lodi Bounty! Jestli se tam někdo z v&aacute;s pod&iacute;v&aacute;, pros&iacute;m po&scaron;lete mi fotky. :)</p> <p>P&aacute;r praktick&yacute;ch rad na z&aacute;věr... V&scaron;ude jsou volně pob&iacute;haj&iacute;c&iacute; psi, kteř&iacute; si v&aacute;s ale nebudou v&scaron;&iacute;mat, když si nebudete v&scaron;&iacute;mat vy jich. Pokud si budete cht&iacute;t přiv&eacute;zt něco na pam&aacute;tku, kupte si to v již zmiňovan&eacute; tržnici v Nuku&#39;alofa. Je tam cel&eacute; &quot;oddělen&iacute;&quot; s upom&iacute;nkov&yacute;mi předměty. Pokud si budete cht&iacute;t přiv&eacute;zt něco tong&aacute;nsk&eacute;ho, co nebude lapat prach, kupte si někter&yacute; z jejich kokosov&yacute;ch olejů. Nat&iacute;r&aacute;n&iacute; si těla kokosov&yacute;m olejem je souč&aacute;st&iacute; jejich star&eacute; domorod&eacute; kultury. Někde se d&aacute; platit kartou, ale sp&iacute;&scaron;e mějte připraven&yacute; cash. V&yacute;hodu budou m&iacute;t majitel&eacute; &uacute;čtů ANZ, kter&aacute; zde m&aacute; tak&eacute; zastoupen&iacute; a v&yacute;běr z bankomatů je tedy zdarma. SIM kartu dostanete zdarma u Vodafone buď př&iacute;mo na leti&scaron;ti, nebo pak v hlavn&iacute; pobočce v Nuku&#39;alofa, Zakoup&iacute;te si pak už jen datov&yacute; bal&iacute;ček. Mezi hlavn&iacute;m ostrovem a ostatn&iacute;mi vět&scaron;&iacute;mi ostrovy tohoto souostrov&iacute; se d&aacute; přepravovat trajektem nebo letecky. Douf&aacute;m, že se v&aacute;m Tonga představ&iacute; tak vřele, jako mně, nebo před 250 lety kapit&aacute;nu Jamesi Cookovi. :)</p>