Výprava velrybářská...

IMG-6026-1-

Výprava velrybářská...

Dnes se s vámi chci podělit o jeden z nejúžasnějších zážitků a určitě nejsilnější zážitek v mém životě, který mi připravilo ostrovní království Tonga a to zaplavat si s velrybou. Pokud vás zajímá, jak taková "velrybářská" výprava probíhá a jaké to je plavat vedle tak obrovského živočicha, jakým je keporkak, je toto článek právě pro vás. A samozřejmě bych to nebyla já, aby se to neobešlo bez úsměvných karambolů...

Nejdřív zmíním základní informace o keporkacích a nějaké zajímavosti, které jsem si o nich zjistila. Keporkak je kitovec živíci se krilem. Léto tráví ve studených, na potravu bohatých, vodách okolo pólů a přezimuje v mělčích teplejších vodách při rovníku, kde žije ze svých tukových zásob, samice zde také rodí živá mláďata. Mládě po narození váží 1 tunu a měří 3 metry. Co mě překvapilo je, že mládě po narození neumí plavat, narodí se ocasem napřed, aby se neutopilo a pak mu matka s "tetičkou" pomohou vyplavat na hladinu, kde se nadechne, a kde jej pak teprve učí plavat. Dospělý jedinec dorůstá délky okolo 15 metrů, váží pak přibližně 25 tun. Keporkaci jsou chránění od roku 1966, kdy byl tento druh na pokraji vyhynutí. Jejich počet od té doby výrazně vzrostl, přestože samice je schopna mít jen jedno mládě a to pouze jednou za tři roky. Před tím, než byl jejich lov zakázán připlouvalo k břehům království Tonga jen 50 zvířat tohoto druhu. Dnes jich připlouvá do tongánských vod  v měsících červeci, srpnu a září přezimovat a přivádět na svět mláďata úžasných 2.000 exemplářů. Pro dokreslení situace v celosvětovém oceánu aktuálně žije okolo 80.000 keporkaků. Bohužel, v některých zemích je jejich lov stále povolen (např. Severní Korea). Je zdokumentováno několik desítek případu, kdy keporkak nebo jejich skupina ochránila slabší zvíře před silnějším, typicky lachtana před kosatkou, ale je doložen i případ, kdy byla mořská bioložka napadena žralokem tygrovaným a zachránili ji dva keporkaci, přičemž jeden ji tlačil čumákem pryč a druhý zaháněl žraloka bitím ocasu. Není přesně vysvětleno, proč to keporkaci dělají. Vědci si myslí, že kvůli tomu, aby ukazáli dravcům odhodlání chránit vlastní mláďat. Je to jediný druh velryby s takovýmto chováním. Keporkak se může dožít až 100 let.
O Tonze zde:  https://www.manuelaslittlesecrets.com/kralovstvi-tonga . 

Celá akce proběhla v naprosté úctě k těmto nádherným tvorům. Je zakázáno se jich dotýkat a měl by se dodržovat odstup cca 5 metrů, pokud se zvíře nerozhodne jinak, což se v mém případě stalo. Ráno se vyjede lodí na oceán a vyhlíží se, pokud je keporkak spatřen, pluje se lodí jeho směrem. Dopluje se do jeho blízkosti, loď se zastaví, vypnou se motory a čeká se, jestli bude mít zvíře dostatek odvahy a zvědavosti se s lidským druhem setkat. O kontakt stojí především keporkaci v "pubertě", kterým je mezi 6 a 9 roky. Pokud keporkak připlave blíž k lodi, započne se s ponorem. Pokud odplave, není nadále pronásledován a začne se hledat nanovo. Při ponoru je důležité poslouchat znakové pokyny potápěče, který má skupinu na starost a džet se při sobě.

Ráno jsem vyjela se skupinou dalších asi 20 lidí větší jachtou na moře a začali jsme se rozhlížet po velrybách. Byly vlny a já měla strašnou mořskou nemoc, nebudu vám mazat med kolem "huby", normálně jsem blila přes palubu a mezi prošením Boha, ať už to skončí, jsem si opakovala nakopávací fráze typu: "Jsi silná nezávislá žena a jedna mořská nemoc tě nemůže zastavit!", nebo prostě jen "Manuelo vzmuž se!" Bůh, Triton, nebo Neptun mě vyslyšeli a moře se uklidnilo, nicméně nálada na lodi upadala, protože velryby pořád nikde, nebo neměly zájem. Nakonec se nám přeci jen podařilo najít zájemce o seznámení s člověkem a pak už to šlo ráz na ráz. Když jsem plavala s keporkakem poprvé, rozplakala jsem se dojetím, pak jsem si řekla: "Neřvi ty krávo, zamlžej se ti brejle." a přestala jsem. Pak jsem plavala s dalším a později odpoledne jsme se potkali se dvěma macíky... Pomalu jsem šnorchlovala a pozorovala při tom jednoho keporkaka, který mi zrovna ukazoval bříško. Druhého jsem nevnímala. Když jsem pak vystrčila hlavu z vody, celá loď na mě něco křičela, identifikovala jsem povel "look down" (podívej se dolů) a uvědomila jsem si, že jsem se také trošku oddělila od skupiny. Chtěla jsem k nim tedy co nejrychleji doplavat, a tak jsem strčila hlavu zpět pod vodu, čímž jsem splnila povel "look down" a konečně jsem vše pochopila... Asi 20 centimetrů pode mnou byla obrovská hlava druhého keporkaka. Řeknu vám, že se šnorchlem v puse se křičí opravdu špatně. Pomalu se ke mně, lišák jeden, ze zálohy přiblížil, nabral mě lehounce na hřbet, maličko mě popovezl a zase se ponořil. Cítila jsem se, jak kapitán z Moby Dicka. Od té doby mi nikdo na lodi neřekl jinak než Lookdown.

Zbytek cesty již proběhl v poklidu. Posádka nás ještě vzala k nádhernému korálovému ostrůvku Malinoa. Ve chíli, kdy jsme u něj kotvili, jsem ještě neznala jeho jméno a tak jsem se chtěla podívat na mapu, kde že to vlastně jsme. Tam kde ukazovala tečka mou polohu byl široko daleko pouze oceán a po žádném ostrůvku ani památky, takže tímto jsem navštívila ostrov, který není viditelný na mapě. Po zadání názvu "Malinoa" do vyhledávání, vám mapa alespoň ukáže bod, kde se ostrůvek nachází. Okolo něj najdete nádherné korálové útesy, úplné podmořské sídliště! Doplavala jsem až na břeh a celý jsem jej obešla, měla jsem možnost utrhnout si z palmy, kterých tam rostlo několik desítek, kokosový ořech vlastníma rukama. Víte, že kokos plave? :D Nazula jsem si ploutve a prokličkovala mezi korály zpět k lodi. Nechali nás ještě několikrát skočit z vrchní paluby, kde byl i kapitánský můstek, do azurově modré vody. Pak už jsme se všichni šťastní a unavení plavili zpět do Nuku'alofa.

Výlet na velryby jsem si zakoupila po příjezdu na Tongu u místní společnosti, která pořádá tyto výpravy - Deep Blue Tonga. Celý den na lodi s obědem a zapůjčením veškerého vybavení (neoprén, šnorchl, brýle, ploutve) mě vyšel na 350TOP (3.500CZK). Pak jsem si koupila ještě balíček profesionálních fotografií a videí za 60TOP (600CZK). To mi přišlo celkem drahé, ale je to situace, kterou člověk zažije pouze jednou za život, tak jsem byla ochotná za to ty peníze dát.